Čundr 2006 - osobní postřehy
Tradá na severovýchod Čech. Tři čundr-krále Voříška, Ludánka a Jouska na jejich pouti zachraňují ježíškové Kocour a jeho kamarád Wilson, kteří se k nim přidávají cestou (Wilsona mnozí znáte z TV). Ludánek absolvuje protikuřáckou výstrahu od aktivní průvodčí, možno klasifikovat až jako incident. V Červeném Kostelci nastává první střet s Krakonošem, prý tekutým. Po otestování jukeboxu skupina prochází městečkem do pizzerie, v níž Ludva pokouší malinovku a Kocour s Voříškem pizzu picanto (statistika: Ludva ochlazen, jedlíci shořeli). Koupáníčko v rybníku Brodský někteří mění na pochůzku. Na večeři tlupu dohání Budka. Voříšek vyprovokuje plodnou diskusi na téma telefonování bez drátů a chce jít na dýzu. Přicházejí další zajímavá témata, zejména Budka vypráví. Voříšek a Budka uzavírají sázku o nemalé peníze a velkou blbost, vítěz bude znám po čundru (pozn. 13.9.: vyhrál Budka). Večer se zakončuje vyvedenou pařbou na místní diskotéce, účastní se pouze Budka, a říká se že s Jouskem. Někteří i tančí či dolují z manžela povolení k ploužáku. Ostatní zbaběle hnípou.
Ranní koupel okoření jezevčík plovající se šutrem v hubě, Voříšek po krk ve vodě a stavění pyramidy při hurónském smíchu. Wilson nemilosrdně sežrán! Přechod na sousední rybník Špinka znamená pauzu na dospání a na test plaveckých schopností. Odpolední túru po hodině cesty kazí tmavá obloha, kterou výletníci jistí v Hospodě u Alenky. Do vsi, kde dle místních nikdy neprší, přichází průtrž mračen, kterou je nutno zapít desítkou a zajíst utopencem. Neskutečnou hru v šipky-301 zakončuje Kocour již v 57. kole, druhá hra končí obdobně. Alenka všem odtajňuje, že pátá čepovaná desítka jest již od začátku dvanáctkou a taktně nabízí ubytování za sto korun. Puťáci s díky odmítají a vyrážejí směrem na Červenou Horu. Po zajímavé oklice tuto ves opravdu nalézají včetně hospody, z níž pak hrou na své nástroje vyhánějí hosty domů. Uznání zasluhuje výčepní, který nedbaje kvílení přisedá k muzice. Budka usíná na lavici, Voříšek na více místech. O půlnoci přichází holandský občan Karlos, loupe do sebe 15 becherovek a vede s bandou přátelskou řeč, při níž všechny zve ráno na snídani. Karlos je velmi zcestovalý, tlačenka mu však nejede a venku opět leje. Půl čtvrtá? Tak zavíráme, panové.
Půl osmá? Tak otvíráme...teda ten obchod, na jehož rampě našinci spřádají sny. Odvážný průnik prodavačky ozbrojené bicyklem je ještě víceméně zaspán, pekaře s bednami rohlíků zaznamenává už i Jousek. Karlos na snídani skupuje poslední pečivo a přátelská řeč pokračuje na jeho zahrádce též za přítomnosti manželky a pokukujících ratolestí (14-16 let). Jednání vede převážně Budka, Kocour a Jousek rozumí a tlumočí. Odchod směr Babiččino údolí, vzhůru za Haniččiným vodopádem, Starým Bělidlem, Sultánem a Tyrlem, mlejnem a zámkem. Cestou jsou pěšáci několikrát záhadně předejeti dvěma cyklistkami. Na Bělidle Kocour cirkusácky rychtuje foťák hlavou dolů. U zámku se náhle schyluje k bouřce, Jousek panikaří a všechny žene do hospody. Budka v půlce cesty přerušuje tento únikový manévr a nedbaje blížících se blesků, odpojuje se směrem k nádraží. Za pět minut je odhaleno, že bouřka míří úplně jinam, a hlouček se vydává na úspěšný stíhací pochod za Budkou. V České Skalici u nádrže Rozkoš svou pouť končí Kocour a Budka, zbytek udělá v kempu tržbu mnoha malinovkami. Koupání bohužel zakázané. Voříškovi vniká vosa do flašky, ten je odhodlán ji zpeněžit. Okolí kempu je nevhodné pro nocleh, sichr-střecha jednoho ze stánků je domluvena za úklid židlí a stolů. Na diskotéce pro třináctileté pouští rozezlený DJ harantům za trest Moravanku. Ožralý frekventant nabízí bez skrupulí kruháku své osmnáctileté kamarádky v plen, velmi lacino. Voříšek agituje pro kanafas a po několika hodinách je úspěšný.
Úterní ráno je ve znamení rychlých běžců a pomalého vstávání. Voříšek zajišťuje foto se servírkami. Výprava se přesouvá do Jaroměře, zde obdivuje parní lokomotivy v místním muzeu a nacpává si břichy v krásné zahradní restauraci. Pochod na pevnost Josefov končí na místním letišti, kde si cestovatelé u dvojníka etiketisty Špačka vyjednávají nocování. Azurová požární nádrž nevyužita, smutní především Ludánek. Ve městečku zjištěna početná romská komunita. Večerní exkurze po josefovských hostincích zahrnuje mj. telemost k Červeným do Kolína, nereflektování na nabídku majitelky pivnice a jejích přítelkyň na společnou družbu po zavíračce, preventivní zákaz Voříškovi používat v nočních uličkách slovo "barva" a Voříškův povel stíhačkám. Témata před spaním jsou ze života.
Při opouštění vzdušné základny se blýskne Voříšek zdlouhavou hygienou a Jousek zapomenutím kytary. Při čekání čundráků na vstup do Vojenského muzea jakýsi invalida vyhazuje bagáž z okna a procházejí dvě dívky, "jedna je hezčí než ta druhá". V muzeu představují kvantum velmi poutavých exponátů od 1. sv. války po současnost. Následuje grandiózní prohlídka místních kasemat - v temném podzemním bludišti jsou všichni vybaveni jen mdlou svíčkou, průvodcem s vyšperkovaným chladným postojem k úhynu zbloudilců a jeho anglicky vtipným až morbidním výkladem. V nejvíce mysteriózních chodbách průvodce výpravu s přesvědčivě hraným nezájmem dokonce opouští. Pevnost z půl miliardy cihel odkrývá ještě lapidárium a blonďatou průvodkyni s černým kotětem. Ludánek touží po opakování prohlídky, možnost mu nabízejí dvě nešťastné maminky se třemi děcky, neb do podzemí je povolen vstup minimálně v osmi lidech. Potom, co Jousek a Voříšek odmítají udělat dobrý skutek, se maminky se vybarvují v namyšlené krávy z Prahy, které si na kvótu telefonicky stěžují na ředitelství...a tam jim je vyhověno. Pokud průvodce nezměnil styl svého výkladu, posrali se v chodbách strachy :))). Jousek bojkotuje výzvu většiny ke konverzaci s pohlednou průvodkyní s kotětem a přes odpor Ludánka velí k odchodu, Ludánek se od té chvíle necítí být naplňován ženami. Přejezd na Kuks přináší hospodu u zloděje (malinovka za 15 a přístup na tečku), hospodu u borce (místo zavíračky v 18.00 servíruje ve 20.30 jídlo, komunikativní sympaťák sršící vtipem) a hospodu u pumpaře (plazmová tv na zahrádce a fešná servírka, pohodář). Dvě průvodkyně z Kuksu projevují zájem spát pod širákem, zůstává pouze u slov. Na hřišti Voříšek padá do komatu jako první a netuší, že Jousek a Ludánek nevědomky zakládají frakci.
Dlouho očekávaný příjezd Ždimery nový člen korunuje raním šlofíkem. Pumpař v 11 dopoledne vyzývá ke společné večerní akci v jeho putyce slovy: "Kde máte kytaru? Já ji vezmu taky a vožereme se!". Po zběžné prohlídce kukského hospitalu následuje polední cesta v 36°C hice na prohlídku betlému hraběte Šporka - nádherné sochy uprostřed lesa. Při přejezdu do Mostku vyplouvá frakce na povrch a hned je téma. Koupání v brčálově zelené požární nádrži a Ždimerovo sušení chleba pro králíky jsou považovány za vrcholy odpoledne. V putyce dobře vaří, Jousek se přehmátl se smetanou, Voříšek a Ludánek objednávají krtka. Ertrunkener (coby utopenec) není, jídla jako Marečkovo mňam a Pikantní masová pánvička jsou ponechána na další den. Nosným tématem večera je "Kabát, Gott, Leonardo a jiní umělci". Ludánek a Jousek opět drží ponocovací akcie dostatečně vysoko.
Dopolední rozcvičku obstarává plážový volejbal, set se plánovitě hraje do osvědčených 57 bodů. Léčka pěti cm písku na tvrdé antuce přináší Ludánkovi krvavý loket hned při první rybičce. Pánvička je v putyce vyžrána! Servírky nás při placení označily za mlaďase, což prodloužilo pobyt v hospě o dvě malinovky. Tato chvála probouzí v chlapcích chuť na karban a mastí se Vole padni, vystřídané hrou v Prší s právem vítěze vmést poslednímu do tváře invektivu v podobě kuchyňského náčiní (není vhodné jmenovat, ale někteří se honosí přízvisky drátěnka, pánvička, elektrorobůtek atp.). Na nádraží je za sedm minut pět odhalena pošťačka, která tvrdí, že pracuje do pěti. Vlak přihrkává s půlhodinovou sekerou, vystupuje průvodčí s razítkem na čele a s omluvou, že strojvůdce píchnul a nemohl najít hever. Ve voze je ovšem orazítkován každý, lepé děvy mnohdy i mnohde vícekrát a vládne anarchie, čemuž velí ovíněná grupa, která připravila průvodčího o razítko. Nikdo neunikne. Vystupuje se v Levínské Olešnici, výlet přes brambořiště na místní zříceninu dopadá tristně, neboť krom dvou přístřešků zde není známky po pamětihodnosti. Navíc se schyluje k buřině, ústup do vsi a do hospody je jeví jako dobrý plán, což je potvrzeno, když chcavec spouští dvě minuty po příchodu do zařízení. Za zmínku stojí již jen pekelně páliví utopenci, macháček a Jousek, který v hospodě zapomíná ledvinku s doklady, foťákem a mobilem. Vše se vrací majiteli a den končí noclehem na místní vlakové zastávce.
Sobotní ráno odstartuje Ždimera hláškou, že v hospodě zanechal čepici. Ve svíčce je nalezena zatavená a impregnovaná můra. Ludánka ženy zase naplňují a Jousek je vůl. Odjezd vlakem na Osek zpříjemňuje 50 členná skupinka skautíků hrou na kytaru a zpěvem, do doby než spustí dvacetiminutovou píseň Tisíc mil, na slova jako "Fanda je náš kamarád", sloka pro každého člena výpravy. V Oseku ještě proběhne návštěva historické nádražní vodárny...a zazvonil zvonec a 14. čundru je konec.
Byť v menším počtu než je obvyklé a také bez konzumace špiritusu, přesto jsme zanechali výraznou stopu i na Náchodsku. Chlapi, a kampa za rok???
Jousek