Čundr 2005 - osobní postřehy

U vlaku se sešlo torzo obvyklé sestavy, pouze trio Voříšek, Ludánek, Jousek, které si to namířilo na Klatovy. V kase klatovských lázní, zrovna nikdo neseděl, vstup nestál ani kačku. Ihned po příchodu se strhl liják, později překlasifikován na bouřku. Ještěže jsme měli s sebou zásobu lihu v moderních barvách letošního léta - oranžové a zelené. Tekutá sichrovka podpořila hru na upřímnou, Voříška odeslala do hajan a osiřelí, doplnění o klatovskou Ivanu, navštívili místní třískotéku (rozuměj "pro diskotéku tři lidi"). Juchanda v absolutně prázdném sále panovala do půl čtvrté ráno, za zmínku stojí jen 4% orientovaná obsluha a trsání s jedním sklíčkem od brýlí.

Den druhý byl ve znamení dvou nekulturních mrtvol a celodenního šlofíku na liduprázdné nudapláži. Večer busem dorazil Gat a Méďa, bohužel bez morčátek i kůzlátek, a první, co s námi navštívili, byl rockpub. Reprodukovaný hit VÍTEJ V P****I A VÍTEJ V P**I se v lesku nečekaných zážitků příštích dnů stal později mottem čundru. Tamní "barový děvky" zapůsobily tak mile, že včerejší tanečníci navrhli zdravotní ústup ke spánku. Cestou spát jsme si na nádražní skládce uhlí vypůjčili ceduli označující jeho kvalitu, před ulehnutím všechny potěšilo lezení přes dvoumetrová vrata s bágly na zádech.

Náhrobek zhotovený z večerní cedule ozdobil Voříškův funus. Komfortní koupání v lázních (opět zdarma), u stánku jsme dlouho pokecali se dvěma Simonama a Luckou, paní od výdejního okýnka nás označila za zachovalé. Odpoledne se dostalo na dlouho očekávanou návštěvu Klatov, bohužel bez katakomb, neb v pondělí bývává zavřeno. Aktivní děda-průvodce nás vyzkoušel ze znalosti věžních hodin a ocejchoval jako školní lajdáky a nedouky. Procházka městem, dva kostelíky, poslední koupačka v lázních a vlakový přejezd na Švihov s vysmátou průvodčí. Zde navštívena jediná hospoda u cikána, na Gata bylo vrchním nahlíženo úkosem a od vedlejšího stolu se k nám vtírala divná místní trojka: Pyroman, Nesermi a Hovno. Naštěstí nikde v okolí nebyl žádný tramp, co by hrál na kytaru, tak muzikant Voříšek uklidil zahrádku a zavelelo se k odchodu do mumií. Nocleh rozbalen na školním hřišti, soudě dle nepěkně tlejícího ovzduší zřejmě blízko zapomenutého záškoláka.

Ze hřiště nás ráno katapultovala ranní přeháňka, následovala exkurze na vodní hrad Švihov. Průvodkyně Eliška ukázala knihu s latinským rozsypaným čajem, zazděnou mnichovu řiť a zmínila se o serenádách na prevítu. Před hradem nás dostihla Monika-Pavučinka (viz čundr 2004), plenivý Švéd Gat se dobýval do místnosti s batohy a chystal se k odjezdu. Dvanáctikilometrová pěší túra vedla postupně přes Mezinoží-Mezihoří-Mezikozí a Ježovy, tam Kristýna s morčátkem na výzvy nereaguje, náplastí budiž vrata natírající Ivana. Poslední úsek lesem byl furt rovně, Ludánek nasadil k trháku a nepopiratelně sebral body ze všech vrchařských prémií. Ve Vřeskovicích jsme byli znovu objeveni Pavučinkou, svolnou se zhutněným převozem na Roupov, a to lidí i bagáže naráz. Zde jsme si prohlédli zříceninu s kuchyní, dorazil novej Bodie a juklo na nás jablíčko za autem. Pavučinka nám udělala pápá a my zalezli do hospody jak do bavlnky ... heslovitě: neuvěřitelně skvělý výčepní, tuplovaná kytara, nečum na hodinky, noční klobása, zavírá se ve 4.00, smykuj!

Hromadné probuzení na koupališti (kolem poledne) způsobil Méďa imitací vorvaně, v grilu jsme si opekli klobásy a Ludva pochválil jednu tetu za bramboračku. Přišly přeháňky, rtuť v teploměru klesla, nastala ukrutná zima, Jousek se nepohodl s vosou a debatu prohrál. To si vynutilo dělení na dvě skupiny: první busem do Přeštic (díra všech děr přesně dle motta, jen na toaletu a pryč), druhá pěšky do Lužan (obdobně). Scelení skupiny a přejezd do Dobřan, kde, pomineme-li kostelík, byla zajímavá jen pivovarská hospoda s osmi druhy speciálních kvasnicových piv.

Ráno nás na hřišti probudili údržbáři a zima vyhnala opět do pivovaru. Čekali jsme na vlak v jednu, ve dvě i ve tři, čas krácen mariášem s drobným zaváháním v zelených. Přejeli jsme do Plzně, prošli střed města, nahlédli do synagogy a navštívili pivovarské muzeum (4x normální a 1x nenormální lístek). V muzeu byl Ludva viděn na šest způsobů, někteří si zazvonili zvonem o rundu a okusili jsme místního kvašňáka. Přifrčel další novej, tentokrát Ždimera, pochodili jsme náměstí, navštívili klub Hifáč a zanechali tam písemný vzkaz pro skupinu Semtex. Sochu Spejbla a Hurvínka jsme obstoupili i s mládeží z CzechTeku, nechali jsme se zvážit v nádražní úschovně a přejeli na Valchu. Cestou na nás vyběhl pes jak tele, v pitbullem zabezpečené hospodě nám Voříšek natrhnul triko v šipkách. Přesun na nocleh byl velmi veselý, se zpěvem a kytarou, pokus o živý telemost pokračoval do tří do rána, opět v režii moderních barev.

Ráno odjel Bodie, Méďa opakovaně vítězil v mariáši s dvanácti kartama a krásně jsme se vykoupali v Radbuze u splavu. Ždimera nakrmil loudivého psa, transport do Rokycan. Nechali jsme si u stánku nakreslit cestu k Vojenskému muzeu na demarkační zóně, kde jsme okukovali hromadu opancéřovaných exponátů. Atrakce: předválečný Superb, prostřílený transportér, cílení protiletadlovým dělem na Méďu, pes na guláš, obr vrtulník se spoustou čudliků a výstavka o osvobození Američany. Ždimera našel u silnice dvacet let starý pohled z dovolené v Jedovnici, který recykloval nalepením nové známky a vhozením do schránky ... snad do těch Domažlic dojde. Ve městě bylo dost tmavo, v baru u Terezy hromadná žranice, polena od krbu končí v bagáži bez vědomí nosičů, šipky a fotbálek. Ždimera bezbožně odvrhá rumového anděla, nebesa se urazila a v půl třetí na nás seslala déšť - zvlhli jsme skrznaskrz i s bágly. Podle plánu jsme za kuropění zamířili na domov, Praha, Jousek se za dvacku prošel po peróně v metru, Méďa se nadobro oddělil. Poslední lok čundru byl zaznamenán u stánku na oseckém nádraží ... a tak to máme za sebou :)

Jihozápadní Čechy dobyty, ať žije čundr 2006 !!!

                                                                                                                                  Jousek